Vakoveverka létavá

Mají tělo dlouhé 13-15 cm, přibližně stejnou délku má i hustý ovíjivý ocas. Mají poměrně velké uši a oči (je to dáno jejich nočním způsobem života). Samec váží 115-160g, samice 85-115g. Jsou zbarveni šedě nebo červenohnědě. Toto zbarvení je závislé na mnoha faktorech, např. mladá zvířata jsou šedá a v průběhu času zhnědnou, u některých jedinců je to přesně naopak a dokonce dospělá zvířata změnila barvu během pár týdnů při změně vlastníka. Hlava je světlejší a uprostřed má markantní tmavý pruh, který se v zeslabující formě táhne až k ocasu. Na bocích vakoveverek se nalézají podélné lemy, pomocí kterých jsou zvířata schopna pasivního letu i a podél boků bývá kontrastní černá kresba. Břišní strana má krémovou barvu. Zde je jako jasný rozdíl mezi pohlavími už v mládí viditelné varle mužských jedinců. Ve volné přírodě se dožívají 5-8 let, v zajetí žijí 10-15 let.
Tito drobní roztomilí vačnatci jsou rozšířeni v severovýchodní, jihovýchodní a východní Austrálii, na Nové Guineji, Indonésii, Bismarckových ostrovech a byly vysazeny na Tasmánii.Obývají lesy, kde se přes den ukrývají ve stromových dutinách. Jsou to společenská zvířata a jeden úkryt obývá pár nebo více (až 7 maximálně 12) dospělých jedinců. Určitý čas zde zůstávají i mláďata z několika vrhů. Samec "razítkuje" své samice výměšky kruhovité pachové žlázy na čele. Další pachové žlázy má na prsou a v anální oblasti. Samice se sami otírají o mazové žlázy dominantního samce. Zvířata pohlavně dospívají v 8. až 12. měsíci. Samice patří mezi polyestrická zvířata.To znamená, že mají říji několikrát v roce (obvykle ve 29. denních cyklech). Samice tak přinese na svět až 3x ročně po dvou mláďatech, někdy také jenom jedno. Mláďata se rodí cca po 15-17 dnech velmi malá a vyšplhají se do vaku, kde stráví příští 1,5-2 měsíce. Poté, co jsou příliš velká pro vak, drží se ještě nějakou dobu na matčiných zádech nebo břiše a nechají se nosit. Pak se stále častěji vydávají samostatně na objevování a hledání potravy. Svá hnízda si vakoveverky vystýlají rostlinným materiálem, který přinášejí v chápavém ocasu. Ožívají v noci, kdy tiše a obratně šplhají po stromech. Dokáží překonat padákovým klouzavým letem z vyvýšeného místa vzdálenost až 50 m. Při letu kormidlují ocasem. Ozývají se cvrlikavým hlasem, ale při násilném vyrušení z denního spánku protestují silným skřípavým křikem.